Racková
Obec Racková se rozprostírá 9 km severozápadně od krajského města Zlín.
Až do poloviny 14. století se mluví o Rackově Lhotě po majiteli Bohuši Rackovi ze Žeranovic, později už jen o Rackově. V roce 1948 byly sloučeny obec Racková a Franckovice. Svědectví o osídlení krajiny z období 6 tisíc let př. n. l. vydávají rackovské nálezy kamenných broušených nástrojů a keramiky. První písemná zpráva o obci pochází z roku 1397 v zemských deskách při předávání majetku. Racková byla v držení pánů ze Šternberka, Kateřiny z Opatova, rytíře Bohuslava Kokorského z Kokor, Lobkoviců, Rottalů, Erdodyů a v roce 1858 pánů z Vrbna. K Rackové patří samoty Kučovanice, Opršálka a Strhanec.
V roce 1843 byla vystavěna kaplička východním směrem od centra obce. V roce 1938 obec postavila pomník padlým v 1. světové válce.
Etnograficky patří Racková k Valašsku, ale místní mluví nářečím hanáckým. Donedávna používaný lidový kroj pomalu mizí z šatníků současné generace lidí. Naopak se daří obnovovat tradici Hanáckého práva, které se koná pouze jednou za desetiletí. V kulturním programu má stále místo fašankové vodění medvěda a společenskou událostí roku bývá tradiční vinobraní.
Dříve obydlené domy na samotách se časem proměnily v rekreační zázemí.
Za vsí, po levé straně polní cesty od fotbalového hřiště, se nachází zděná na bílo omítnutá stavba obdélníkového půdorysu. Nad vchodem ve štítu najdeme sošku sv. Floriána.
V obci, po pravé straně silnice při cestě na Žeranovice, se nachází kříž s plastikou P. Marie Bolestné. Na kříží se nachází destička připevněna jedním hřebem a v ní je uvedeno J.N. / K.Ž.
Za obcí, v kopci u lesa, se nachází na třech kvádrech z umělého kamene usazen žulový podstavec o třech částech zakončený obeliskem. V obelisku umístěny bronzové předměty. V podstavci, který text přerušuje jsou uvedena vedle tří fotografií pod sebou jména a data narození obětí fašismu.