František Sušil
(14. 6. 1804 Rousínov - 31. 5. 1868 Bystřice p. H.)
František Sušil byl národní buditel, básník, hudebník, překladatel, teolog a sběratel moravských národních písní. Sušil začal studovat u svého strýce, kaplana F. Pospíšila, gymnázium dokončil v Kroměříži a od roku 1821 studoval filosofický ústav v Brně. Zde se setkal s piaristou F. Kynským a kaplanem V. Žákem, kteří ho povzbudili ke studiu klasických i moderních jazyků a uvedli do literatury. Překládal klasické autory a sám psal básně. Roku 1827 byl vysvěcen na kněze a roku 1837 byl povolán jako profesor Nového zákona na teologickém ústavu v Brně, kde působil až do smrti.
Část svých studijních let prožil v Kroměříži a na toto město vzpomíná později v básni Kroměříži, město prostomilé. Roku 1853 byl poprvé v Bystřici p.H., kam zajížděl od té doby pravidelně. Také v našem kraji, nalezl několik lidových písní, které zařadil do své největší sbírky. Poté, co se začátkem roku 1868 zhoršila jeho plicní choroba, odjel Sušil 19. května z Brna do Bystřice pod Hostýnem. Ještě si toužebně přál zajet na Hostýn, ale jeho stále se zhoršující zdravotní stav mu to nedovolil a ve věku 64 let zemřel.
Na jeho počest je pojmenována ulice v Bystřici pod Hostýnem, kde se nachází jeho domek s pamětní deskou. Po tomto moravském vlastenci je nazvaný i Společenský dům Sušil.